25.10. 2002 plzeňskou Lampu opět čekala akce, na niž jsem se delší čas těšil. Nejvíce asi na vystoupení chodovských Goodfoul. Stejně jako minulý X-core nad Lampou nepanovalo právě přívětivé počasí, pod ní však bylo teplo, útulno a spousta lidských existencí. Na podiu se právě připravovali The Switch, kterým však ještě nedorazil basák, a tak při zvučení zaskakoval Kopí z Positive Mind (klobouk dolů - znělo to hodně dobře). Poté, co horní bar začal praskat ve švech, jsme se s V.N z P. a dalšími bytostmi nadšeně nahrnuli do spodních prostor Divadla pod Lampou, které se také rychle zaplnily, a očekávali produkci.

První bandičkou, která se na nás vrhla, byli již dříve zmiňovaní The Switch (samozřejmě v úplné sestavě i s basákem), jejiž styl hraní sami označují jako nu-metal. Ehm .. no, nebudu zde rozvádět dlouho polemiku o tom, co si myslím o tomto slově :o). Stejně jako u Goodfoul, kteří hráli jako poslední, jsem si při jejich vystoupení vzpomněl na Deftones (jejichž cover verzi písně My own summer jsme si mohli poslechnout). "Nu-metal" občasným jemným nádechem orientálních rytmů i melodií, trochu "uhekaným" zpěvem, nápaditě dělanou basovou linkou, jež občas svým nabustrovaným zvukem připomínala spíše druhou linku kytarovou, ale přitom neztrácela přímý kontakt s ďábelskou rytmikou, tak by se tuším dalo definovat vystoupení příbramských ranařů.

Setu předcházelo zvukové intro, po kterém se v příšeří objevili hudebnící v již zažitém kombinézovém koncertním odění, které fosforeskovalo v záři fialových zářivek. Před podiem se shromáždilo značné množství navnaděných jedinců a vystoupení již při druhé písničce, kterou byla jedna z česky otextovaných - Slast, začalo nabírat dosti divoký směr. Do těla mého směle naráželi lidé, kteří začali hned v úvodu v budování divokého vroucího kotle pod podiem. V kotli po celou dobu koncertu dominoval mladíček se žlutým tričkem Sepultury, který si častokrát zaskočil zapařit i na podium. Ke konci zazněl i můj oblíbený Fightback, při kterém byl již dav pod podiem nezvladatelný.

Nastala celkem dlouhá pauza, ve které se na prkna začala stěhovat trojice Made by the Fire. Té bohužel vystoupení komplikovaly patálie s bicí soupravou, která se musela stále zpevňovat. Při pokusu dohrát do konce aspoň první písničku následovalo několik malých a jedna velká přestávka, ve které basák zahájil soutěž v básnění, kde první cena byla možnost nakoupit skupině nějaké alkoholické nápoje :o). A tak se básnilo. Jako první se samozřejmě vydrápala k mikrofonu postavička v tričku Sepultura a poctivě zopakovala několik nesrozumitelných absolutních rýmů. Dalšího básníka si již příliš nevybavuji, ale poslední byl v každém případě jistý pan Valenta, který prohlásil, že je ze všech přítomných nejstarší a na rozdíl od nás všech rozhodně není zfetovaný :o). Po té nasledovala poetická veršovánka, ve které se objevila slova jako "zelený", "tráva" a asi také i "les" - ale tím si nejsem tak docela jist :o).

Ale to jsem lehce odbočil. Bicista si samozřejmě po nějaké době (kdy se několikrát na popud ostatních členů skupiny kolegiálně skandovalo "bicák je magor":o)) dal bicí uspokojivě dohromady a Made by the Fire se mohli dát do díla. Čekání se rozhodně vyplatilo, neboť mistr nástrojů bicích Ondra platí za jednoho z nejlepších v daném směru v Plzni. Také musím řící, že je to jeden z nevětších řezníků, jaké jsem kdy viděl. "Mejdi" hráli za osvětlení modrých sirén instrumentální, trochu psychedelický a po rytmické stránce úchvatně zvládnutý core s lehčí příchutí industriálu.

Nicméně Positive Mind zahráli hodně kvalitně vyřvaný hard core klasického obsazení dvě kytary, basa, bicí a zpěv, s občasnými trashovými vložkami. Uprostřed setu se na podiu ukázal i sám Velký Šimon (ex Agnus dei, Space Jam Group), aby si neplánovaně také zazpíval. Pro změnu to byla ten večer již jednou hraná cover verze od Deftones, ale v originálním dvojhlasném podání.

Posledními účinkujícími byli Goodfoul, které jsem opravdu dychtivě očekával. Již pár týdnů před X-core jsem si doma přehrával veškeré mp3, které od nich byly k mání na internetu, a téměř každá z písniček mě dokázala něčím oslovit. Hodně mě zaujal zpěv, neboť hlásek zpěvákův mi přišel neuvěřitelně mladý a jeho nositele jsem typoval tak něco kolem patnácti let. Sami Goodfoul o sobě říkají, že hrají neurocore a já považuji tuto nálepku za celkem výstižnou. Občasné elektronické spodky obstarávané Dj Doobym, střídající se něžnější a hutnější části písniček, někdy procítěně odrecitované, jindy plačtivě vyřvané texty zpěváka a kytaristy v jedné osobě a upřímné nasazení mě po celé vystoupení přesvědčovaly, že jsem se na tento X-core netěšil zbytečně.

Set začal skočnou peckou Beauty a dav pod podiem se dal opět do pohybu. Sice bylo na lidech vidět, že jsou již poněkud zmoženi, ale snažili se hýbat i nadále. Dále zazněla například trochu klidnější Some a na konci další cover verze, tentokráte od Depeche mode. Ta mě opravdu uzemnila. Stále jsem přemýtal, kde jsem tohle už slyšel, ale Depeche Mode mě opravdu nenapadli. Právě při poslední písničce kytarista urval strunu a celé vystoupení doprovázely drobné zvukové potíže, takže jsme se bohužel nedočkali žádného přídavku.

Bohužel mě celý večer provázela nějaká trudnomyslná nálada, takže jsem si koncert nedokázal užít tak, jak jsem plánoval. Ve srovnání s minulým X-core, na kterém jsem byl, bych řekl, že tento ve mně zanechal trochu slabší dojem, ale nic to nemění na tom, že to byla opět hodně povedená akce a lidé dostali přesně to, pro co si přišli - a možná i mnohem víc.